Zveme vás na poslední předprázdninovou modlitbu se zpěvy z Taizé, která se bude konat v pátek 17.6.22 ve 20 hodin. 

sejdeme se na ochoze u varhan. Těšíme se na vás.

Vít Grec

Milí přátelé, 

do včerejší uzávěrky přihlášek na pouť do Hrádku u Vlašimi se zatím ozvalo jen šest lidí. Možná jste jen zapomněli se přihlásit nebo se k vám informace o pouti doposud nedostala. Aby pouť byla poutí a měla smysl, bylo by potřeba, aby se přihlásilo aspoň 20 lidí. Proto prodlužujeme termín k přihlášení na pouť do soboty 4.června.  Pokud se nepřihlásí dostatečný počet účastníků, pouť neuskutečníme. 

Pro úplnost připomínám, že pouť se má konat v sobotu 11.6.  Přihlaste se prosím na adrese hynek.kratky@email.cz (Předmět: Svatovojtěšská pouť). 

Bližší podrobnosti najdete v pozvánce zde

Hynek Krátký 

V pátek 20.5. ve 20 hodin se opět sejdeme na ochozu kostela  k modlitbě se zpěvy Taizé. Budeme rádi, když se k nám připojíte. Těšíme se na vás.

Za organizatory Vít Grec

Využijte příležitost prohloubit vztahy v našem společenství – lépe se navzájem poznat při duchovním zážitku i cestě krásnou středočeskou přírodou

Kdy: v sobotu 11. června 2022

Sraz: již 6:50Praze na hlavním nádraží v hale u východu z metra, pod tabulí s odjezdy (vlak odjíždí v 7:05!)

Z Prahy pojedeme vlakem do Čerčan (7:05-7:57), odtud pak do Soběšína (8:09-9:13). Ze Soběšína se vydáme po modré turistické značce a budeme putovat 10 km. Do Hrádku dorazíme před 13. hodinou. Ve 13 hodin se pro nás bude konat bohoslužba v místním poutním kostele; po ní bude čas na odpočinek, občerstvení z vlastních zdrojů, popovídání…. A pak se vydáme na cestu do Vlašimi (5,5 km), odkud nás do Prahy odveze vlak (17:09). Do Prahy na hlavní nádraží dorazíme v 18:30.

Abychom měli rámcovou představu o počtu účastníků (zejména v souvislosti s kapacitou kostelíka), prosím o nahlašování účastníků (rodina + počet osob) na adresu hynek.kratky@email.cz (Předmět: Svatovojtěšská pouť). K této zprávě lze rovněž připojit speciální požadavky nebo dotazy.

Pozor – stejně jako v minulosti rádi bychom na pouť pozvali i ty členy našeho společenství, pro něž pěší trasa je příliš náročná. Jsme připraveni pro ně zajistit odvoz z Prahy na místo a zase zpět (autem nebo autobusem). V tom případě je ale nutné, aby se případní zájemci o odvoz nahlásili tamtéž (tedy mail hynek.kratky@email.cz) nejpozději do 27. 5. a uvedli výslovně, že jim jde o zajištění odvozu pro příslušný počet osob. Tato služba může bude spojena s určitým poplatkem na úhradu nákladů, jehož přesnou výši stanovíme a sdělíme až poté, kdy bude jasno, pro kolik účastníků bude odvoz třeba.

Hynek Krátký

Vyzval všechny věřící po celém světě ke každodenní modlitbě růžence za mír:

„Dnes začíná měsíc zasvěcený Matce Boží. Rád bych vyzval všechny věřící a společenství, aby se v květnu každý den modlili růženec za mír. V myšlenkách se ihned ubírám k ukrajinskému Mariupolu, městu Mariinu, které bylo barbarsky vybombardováno a zničeno. I nyní a odsud znovu vyzývám k vytvoření bezpečných humanitárních koridorů pro lidi uvězněné v ocelárnách tohoto města. Trpím a pláču, když pomyslím na utrpení ukrajinského lidu, zejména těch nejslabších, starých lidí a dětí. Dokonce se objevují hrozivé zprávy o vyhošťování a deportaci dětí. A zatímco jsme svědky děsivého úpadku lidskosti, spolu s mnoha znepokojenými lidmi si kladu otázku, zda skutečně usilujeme o mír, zda vůbec existuje vůle vyhnout se neustálé vojenské a slovní eskalaci, zda děláme vše pro to, abychom umlčeli zbraně. Prosím, nepodléhejte logice násilí, zvrácené spirále zbrojení. Vydejme se cestou dialogu a míru! Modleme se“.

Z webu Vatican News vybral Vít Grec

 

Poslední měsíce a roky byly v různých aspektech pro mnohé lidi na celém světě velmi neobvyklé. Hledání cest, jak překonávat nejrůznější bariéry a překážky a vytvářet jednotu mezi lidmi, národy a církvemi, se zdá být důležitější než kdy dřív. Na mnoha místech Evropy i mimo ni se začaly objevovat konkrétní, ale i symbolické iniciativy vyjadřující solidaritu a jednotu.

Vzhledem k pokračující válce na Ukrajině chtějí bratři z Taizé vyjádřit solidaritu se všemi, kdo válkou trpí, a povzbudit ty, kdo lidem, kteří museli uprchnout ze své země, nabízejí pomoc. Tři bratři se proto vydají na dvoutýdenní cestu po Česku, Slovensku, Polsku, a pokud to bude možné, chtějí navštívit i Ukrajinu. Tato pouť, kterou podniknou od 29. dubna do 10. května, je zavede do Prahy, Olomouce, Bratislavy, Prešova, Lublinu, Varšavy, Lodže a Wrocławi.

Jeden z těchto bratrů píše: „Mnoho Ukrajinců našlo útočiště v zemích, které navštívíme. Rádi bychom se prostřednictvím naší návštěvy stali svědky velkorysosti mnoha lidí a podělili se o dojmy s našimi přáteli na Ukrajině a se všemi mladými lidmi, kteří letos přijedou do Taizé nebo se zúčastní nadcházejících evropských setkání, která se budou konat v červenci tohoto roku v italském Turíně a v prosinci v německém Rostocku.“

Ve všech městech, kde se bratři zastaví, se budou konat modlitby. Bratři doufají, že se budou moct setkat s lidmi, kteří se podělí o svědectví o své pomoci uprchlíkům, i s lidmi, kterým válka způsobila utrpení.

V Praze se modlitba bude konat v pátek 29.dubna od 19 h v evangelickém kostele u Martina ve zdi

další informace najdete na webových stránkách www.taize.fr/cs.

Vít Grec

 

 

Na Kalvárii se střetla dvojí mentalita. V evangeliu totiž slova ukřižovaného Ježíše protiřečí slovům jeho katanů, kteří ustavičně opakují tentýž refrén: „Zachraň sám sebe“. Členové velerady pronášejí: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“ (Lk 23,35). A vojáci přizvukují: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ (v. 37). A konečně jeden ze zločinců, po vyslechnutí toho všeho, přisvědčuje: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ (v. 39). Zachránit sami sebe, dbát o sebe, myslet na sebe, nikoli na druhé, ale výlučně na vlastní zdraví, úspěch, zájmy, majetek, moc, vnější dojem. „Zachraň sám sebe“: to je refrén, který opakuje lidstvo, křižující Pána. Zamysleme se nad tím.

S touto egoistickou mentalitou stojí v rozporu postoj Spasitele, který vydává sám sebe. V dnešním evangeliu se Ježíš na Kalvárii celkem třikrát ujímá slova, stejně jako jeho odpůrci (srov. verše 34.43.46). Ani jednou si však nic nenárokuje, dokonce ani sám sebe nebrání či neospravedlňuje. Modlí se k Otci a dobrému lotru nabízí milosrdenství. Zejména jeden jeho výrok se od onoho „Zachraň sám sebe“ výrazně odlišuje: „Otče, odpusť jim“ (v. 34).

Zastavme se u těchto slov. Kdy je Pán pronáší? Ve zvláštní chvíli: během křižování, když mu hřeby pronikají zápěstím a chodidly. Zkusme si představit onu ostrou bolest. A právě tehdy, za nejprudší fyzické bolesti svých pašijí žádá Kristus odpuštění pro toho, kdo jej přibíjí na kříž. V takové chvíli by kdokoli vykřičel veškerou svou zlobu a trýzeň, avšak Ježíš prosí: Otče, odpusť jim. Na rozdíl od jiných mučedníků, o kterých Bible vypráví (srov. 2 Mak 7, 18-19), nespílá svým popravčím a nehrozí jim Božím trestem, ale modlí se za bezbožníky. Zatímco je věšen na pokořující šibenici, nabývá jeho darování na takové intenzitě, že se mění v odpuštění.

Bratři, sestry, pomysleme, že s námi Bůh nakládá stejně. Když mu svými činy působíme bolest, trpí a zachvacuje ho jediná touha: odpustit nám. Pohleďme na Ukřižovaného, abychom si to uvědomili.  Z jeho ran, z oněch bolestných otvorů, vyhloubených našimi hřeby, prýští odpuštění. Pohleďme na ukřižovaného Ježíše a zamysleme se nad tím, že se nám nikdy nedostalo lepšího slova než onoho: Otče, odpusť. Pohleďme na ukřižovaného Ježíše, abychom zjistili, že se nám nikdy nedostalo laskavějšího a soucitnějšího pohledu. Pohleďme na ukřižovaného Ježíše a tak pochopíme, že se nám nikdy nedostalo láskyplnějšího objetí. Pohleďme na ukřižovaného Ježíše a vyslovme: „Děkuji, Ježíši, stále mne miluješ a odpouštíš mi, ačkoli sám sobě jen stěží odpouštím a s námahou sám sebe miluji“.

V oné nejtěžší chvíli svého ukřižování Ježíš prožívá své nejobtížnější přikázání: lásku k nepřátelům. Pomysleme na někoho, kdo nás zranil, urazil, zklamal; kdo nás rozhněval, nepochopil nás, nechoval se příkladně. Jak dlouho se zaobíráme tím, že nám tento člověk ublížil! Stejně jako se zabýváme svým nitrem, abychom si lízali rány, které nám zasadili druzí lidé, život, dějiny. Ježíš nás učí, abychom neuvízli v této sebelítosti a ublíženosti, nýbrž reagovali, prolomili jejich začarovaný kruh, odpovídali na životní hřeby láskou a na nenávistné údery promíjejícím pohlazením. Musíme si však položit otázku: jako Ježíšovi učedníci následujeme svého Mistra, anebo se řídíme záštiplným pudem? Chceme-li prověřit svou příslušnost ke Kristu, zvažme, jak se chováme ke člověku, který nás zranil. Pán nás žádá, abychom se nezachovali tak, jak se nám zachce či jak to dělají všichni, nýbrž tak, jak se On vztahuje k nám. Žádá, abychom zlámali okovy onoho: „Mám tě rád, když mě máš rád ty; přátelím se s tebou, když jsi můj přítel; pomáhám ti, když mi pomůžeš“, a nahradili je slitovností a milosrdenstvím vůči všem, protože Bůh spatřuje syna v každém člověku, nedělí nás na dobré a špatné, přátele a nepřátele. Jsme pro něj všichni milovanými dětmi, které si přeje obejmout a jimž chce odpustit. I při oné pozvánce na svatební hostinu svého syna pán vysílá své služebníky na rozcestí, aby pozvali všechny lidi, bílé i černé, dobré i špatné, zdravé i nemocné, všechny. Ježíšova láska se vztahuje ke všem lidem, nikoho neupřednostňuje. Privilegiem každého z nás je skutečnost, že jsme milováni a bylo nám odpuštěno.

„Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Evangelium zdůrazňuje, že takto Ježíš „promlouval“(v. 34, v italském překladu sloveso označující děj probíhající v minulosti, pozn. překl.). Nevyslovil tudíž tuto větu pouze jednou, ale hodiny na kříži setrval s těmito slovy na rtech a v srdci. Bůh neochabuje v odpouštění – toto musíme pochopit, ovšem nikoli jen myslí, ale srdcem. Boha neunavuje odpouštět, ale nás namáhá žádat o odpuštění. Bůh nemá trpělivost pouze do určité míry, aby pak změnil názor, jak se to děje nám. Jak totiž učí Lukášovo evangelium, přišel na svět, aby nám přinesl odpuštění hříchů (srov. Lk 1,77) a nakonec nám dal přesný návod, abychom v jeho jménu všem lidem hlásali odpuštění hříchů (srov. Lk 24,47). Bratři a sestry, ať se nikdy nenasytíme Božím odpuštěním: my, kněží, ať nikdy nemáme dost při jeho udílení, a každý křesťan při jeho přijetí a dosvědčování. Kéž nás nikdy neomrzí Boží odpuštění.

„Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Všimněme si ještě něčeho: Ježíš nejenom snažně prosí o odpuštění, ale také je odůvodňuje. Odpusť, protože nevědí, co činí. Jak to? Jeho popravčí předem naplánovali jeho usmrcení, zorganizovali zadržení i procesy a nyní na Kalvárii přihlížejí jeho smrti. Navzdory tomu Kristus tyto násilníky ospravedlňuje, neboť „nevědí“. Na tomto je zjevné, jak s námi Ježíš nakládá: stává se naším přímluvcem. Nestaví se proti nám, nýbrž po našem boku proti našemu hříchu. Je zajímavé, jakou argumentaci přitom používá: vždyť nevědí, ona nevědomost srdce je totiž vlastní nám všem hříšníkům. Když pácháme násilí, již nevíme nic o Bohu, který je Otcem, ani o druhých, svých bratrech. Zapomínáme, poněvadž žijeme ve světě a jsme schopni vykonat nesmyslné krutosti. Spatřujeme to ve válečném šílenství, v němž opětovně křižujeme Krista. Ano, Kristus je znovu přibíjen na kříž v matkách, které oplakávají nespravedlivou smrt svých manželů a synů. Je křižován v uprchlících, kteří s dětmi v náručí prchají před bombami. Je křižován ve starých lidech, kteří jsou ponecháni osamělé smrti, v mladých zbavených budoucnosti, ve vojácích posílaných zabíjet své bratry. Tam je dnes Kristus přibíjen na kříž.

„Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Mnozí slyší tuto neslýchanou větu, avšak jediný ji přijme za svou. Je to zločinec, ukřižovaný v Ježíšově sousedství. Můžeme se domnívat, že v něm Kristovo milosrdenství podnítilo poslední naději a dalo mu vyslovit tuto prosbu: „Ježíši, pamatuj na mě“ (Lk 23,42). Jako by chtěl říci: „Všichni na mě zapomněli, ale ty myslíš i na ty, kdo tě křižují. U tebe je tedy místo také pro mne“. Dobrý lotr přijímá Boha, když se jeho život krátí, aby tak začal znovu. V pekle tohoto světa se před ním otevírá ráj. „Dnes budeš se mnou v ráji“ (v. 43). Jsme svědky zázraku způsobeného Božím odpuštěním, jež proměňuje poslední prosbu odsouzence na smrt v první svatořečení dějin.

Bratři, sestry, přisvojme si v tomto týdnu jistotu, že Bůh může odpustit jakýkoli hřích. Bůh odpouští všem, může prominout jakoukoli odměřenost a změnit každý nářek v tanec (Žl 30,12). Onu jistotu, že s Kristem je vždy pro každého místo, že s Ježíšem se nikdy nekončí, že nikdy není příliš pozdě. S Bohem se vždy můžeme navrátit k životu. S Bohem se vždy můžeme navrátit k životu. Odvahu tedy, ubírejme se k Velikonocům v jeho odpuštění. Kristus se totiž ustavičně za nás přimlouvá u Otce (srov. Žid 7,25) a při pohledu na náš násilnický a zraněný svět neúnavně opakuje: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ A my nyní vyslovme totéž mlčky ve svém srdci. „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“

Přeložila Jana Gruberová

Převzato z webu Vatican News

 

Zveme vás na ekumenickou modlitbu se zpěvy z Taizé, která se bude konat v našem kostele v pátek 1.4.2022 ve 20 hodin. Rádi mezi námi uvítáme ukrajinské uprchlíky i jejich hostitele- program modlitby bude částečně v ukrajinštině. Prosím pozvěte vaše přátele a známé a sdílejte informaci o této akci dál. 

Vít Grec 

Touto cestou chci poděkovat všem, kteří jste dnes v neděli přispěli svými dary a pomocí do sbírky potřebných věcí pro uprchlíky z Ukrajiny.  Díky četným pomocníkům jsme po půl dvanácté mohli ohlásit hotovo. To znamená roztříděno, přebaleno do krabic, označeno podle druhu a hlavně naloženo do dodávky, která je úplně plná a zítra vaše dary doveze k sestrám boromejkám do Řep. Mám radost, že vám můžu vyřídit pozdrav a velké poděkování od sestry Kristýny, která má distribuci pomoci na starosti. 

Takže ještě jednou díky za vaši štědrost a nabídku pomoci. Zcela jistě vás budeme zase potřebovat, protože jednou sbírkou tahle krize nekončí. 

Vít Grec

 

V neděli po mši proběhne sbírka materiální pomoci pro ukrajinské uprchlíky, která bude poté předána Nadaci sester boromejek k distribuci.  Nadace pomáhá s vybavováním ubytovacích kapacit nábytkem, vším potřebným pro spaní a předměty denní potřeby a osobní hygieny. Největší poptávka je v současnosti po spacích pytlích, karimatkách nafukovacích matracích, ložním prádle, dekách a přikrývkách, ručnících, dámských hygienických potřebách, mýdlech, šamponech, sprchových gelech, zubních pastách a kartáčcích. Dále jsou potřeba mycí a úklidové prostředky, prací prášky a další.  Kompletní seznam potřebných věcí je na letáčku ZDE. Pokud můžete některé z věcí poskytnout, přineste je s sebou v neděli do kostela. Po mši je shromáždíme a roztřídíme. Zároveň prosíme, abyste pokud můžete, přinesli vhodné krabice, abychom mohli věci jednodušeji přepravit k boromejkám do Řep. 

Můžete-li věnovat nábytek, zejména postele a matrace, prosím kontaktujte přímo nadaci. 

Je možné přispět i peněžním darem na účet nadace, platební QR kód je na letáčku.  

Uvítáme vaši pomoc při realizaci sbírky a její roztřídění. Dále bude podle velikosti sbírky případně potřeba pomoci s přepravou. Dobrovolníky prosím, aby se mi ozvali předem na adresu svvojtech.rada(zavináč)gmail.com. 

Moc děkujeme všem na pomoc!