Srdečně vás zveme na výlet na Vyšehrad, který pořádáme společně se sborem Českobratrské církve evangelické z Bubenče. 

Sejdeme se v neděli 26.3. ve 14 hodin před kostelem sv. Vojtěcha a MHD a pěšky se přesuneme na Vyšehrad. Pro ty kteří nechtějí jít pěšky je sraz v 15:15 před vchodem do vyšehradské baziliky.

Program: 

Prohlídka baziliky (zdarma) a Vyšehradu s výkladem

společná modlitba v bazilice

Občerstvení ve farním sále  (káva, čaj) – koláče, ovoce a další pochutiny si prosím přineste

Program pro děti, volný výběh na farní zahradě. 

Zájemci, prosím, zapište se do tabulky zde

Vít Grec

Zveme vás na pravidelnou modlitbu se zpěvy z Taizé v pátek 17.3. ve 20 hodin. Tentokrát plynule navážeme na postní setkání nad texty z proroka Izajáše s P. Jaroslavem Brožem, které bude od 19 hodin. 

Těšíme se na vás 

Vít Grec

Drazí bratři a sestry!

Matoušovo, Markovo a Lukášovo evangelium shodně líčí událost Ježíšova proměnění.Ta je Pánovou odpovědí na nepochopení jeho učedníků. Krátce předtím totiž došlo k vážnému střetu mezi Mistrem a Šimonem Petrem, který poté, co vyznal víru v Ježíše jako Krista, Božího Syna, odmítl jeho předpověď umučení a kříže. Ježíš ho důrazně pokáral: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!“ (Mt 16,23). Následně „po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami“ (Mt 17,1).

Evangelium o proměnění Páně se každoročně čte o druhé neděli postní. Během tohoto liturgického období nás totiž Pán nás zve, abychom se s ním odebrali do ústraní. Zatímco naše běžné povinnosti vyžadují, abychom setrvávali na svých obvyklých místech a žili často opakujícím se,  někdy až nudným každodenním životem, během postní doby jsme pozváni, abychom spolu s Ježíšem „vystoupili na vysokou horu“ a prožili se svatým Božím lidem zvláštní zkušenost askeze.

Postní askeze je závazek, který je vždy podporovaný milostí, že  překonáme nedostatek víry a odpor k následování Ježíše na cestě kříže. Stejně jako to potřeboval Petr a ostatní učedníci. Abychom prohloubili své poznání Mistra, plně pochopili a přijali tajemství jeho spásy, která se uskutečňuje naprostým sebedarováním  z lásky, musíme se jím nechat vést do ústraní a k výšinám, odpoutat se od průměrnosti a marnosti.  Musíme se vydat na cestu vzhůru, která podobně jako horská túra vyžaduje úsilí, oběti a soustředění,. Tyto požadavky jsou důležité i pro synodální cestu, na kterou jsme se jako církev vydali. Prospěje nám, když se zamyslíme nad vztahem, který existuje mezi postní askezí a synodální zkušeností.

Do „ústraní“ na hoře Tábor s sebou Ježíš bere tři učedníky, které vybral, aby se stali svědky jedinečné události. Chce, aby tato zkušenost milosti nebyla osamělá, ale sdílená, jako ostatně celý náš život víry. Ježíše následujeme společně. A společně, jako církev putující v čase, také prožíváme liturgický rok a v něm i postní dobu a kráčíme s těmi, které Pán postavil vedle nás jako spolupoutníky. Podobně jako při výstupu Ježíše a učedníků na horu Tábor můžeme říci, že naše postní cesta je „synodální“, protože po ní kráčíme společně, jako učedníci jednoho Mistra. Víme totiž, že Ježíš sám je cestou, a proto jak v liturgickém životě, tak v rámci synody církev nedělá nic jiného, než že stále hlouběji a plněji vstupuje do tajemství Krista Spasitele.

A dostáváme se k vyvrcholení. Podle evangelia byl Ježíš „před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo“ (Mt 17,2). Zde je „vrchol“, cíl cesty. Na konci výstupu, když jsou s Ježíšem na hoře, se třem učedníkům dostává milosti spatřit ho v jeho slávě, zářícího nadpřirozeným světlem, které nepřicházelo zvenčí, ale vyzařovalo z něj samotného. Božská krása tohoto zjevení byla nesrovnatelně větší než jakákoli námaha, kterou museli učedníci vynaložit při výstupu na horu Tábor. Jako při každé náročné horské túře nesmíme při výstupu spouštět oči z cesty, ale panorama, které se otevře na jejím konci, překvapí a odmění člověka svou nádherou. I synodální proces se často zdá být namáhavý a někdy nás může odradit. Ale to, co nás čeká na konci, je jistě něco úžasného a překvapivého, co nám pomůže lépe pochopit Boží vůli a naše poslání ve službě jeho království.

Zkušenost učedníků na hoře Tábor je navíc obohacena tím, že se vedle proměněného Ježíše zjeví Mojžíš a Eliáš, kteří představují Zákon a Proroky (srov. Mt 17,3). Kristova novost je naplněním staré smlouvy a příslibů, je neoddělitelná od Božího příběhu s jeho lidem a zjevuje jeho hluboký smysl. Podobně i synodální cesta je zakořeněna v církevní tradici a zároveň se otevírá novému. Tradice je zdrojem inspirace k hledání nových cest, přičemž se vyhýbá protichůdným pokušením strnulosti a improvizovaného experimentování.

Cílem asketické postní cesty a podobně i synodální cesty je proměna, a to jak osobní, tak církevní. Proměna, která v obou případech nachází svůj vzor v Ježíši a dosahuje se milostí jeho velikonočního tajemství. Aby se v nás tato proměna v tomto roce mohla uskutečnit, rád bych navrhl dvě „cesty“, po kterých bychom mohli stoupat spolu s Ježíšem a dosáhnout s ním cíle.

První souvisí s příkazem, který Bůh Otec adresuje učedníkům na hoře Tábor, když rozjímají o proměněném Ježíši. Hlas z oblaku vyzývá: „Toho poslouchejte!“ (Mt 17,5). První pokyn je tedy zcela jasný: poslouchat Ježíše. Postní doba je časem milosti do té míry, do jaké mu nasloucháme,  když k nám promlouvá. A jak k nám promlouvá? Především v Božím slově, které nám církev nabízí v liturgii. Nenechejme ho padnout na neúrodnou půdu. Pokud se nemůžeme vždy zúčastnit mše svaté, čtěme si biblická čtení každý den, a to i s pomocí internetu. Kromě Písma k nám Pán promlouvá i v našich bratřích a sestrách, zejména ve tvářích a příbězích těch, kteří potřebují pomoc. Chtěl bych však doplnit i další aspekt, který je v synodálním procesu velmi důležitý: naslouchání Kristu se děje i skrze naslouchání bratřím a sestrám v církvi. Toto vzájemné naslouchání, které je v některých fázích synody hlavním cílem, v metodě a stylu synodální církve vždy zůstává nepostradatelné.

Když učedníci uslyšeli Otcův hlas, „padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: ,Vstaňte, nebojte se!‘ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše“
(Mt 17,6–8). Zde je druhý pokyn pro tuto postní dobu: neuchylujte se k religiozitě tvořené mimořádnými událostmi a sugestivními zážitky ze strachu čelit realitě s její každodenní prací, těžkostmi a rozpory. Světlo, které Ježíš ukazuje učedníkům, je předzvěstí velikonoční slávy, k níž musíme směřovat, když následujeme „jedině jeho“. Postní doba je zaměřena na Velikonoce: „ústraní“ není cílem samo o sobě, ale připravuje nás na prožívání utrpení a kříže s vírou, nadějí a láskou, abychom dosáhli vzkříšení. Ani synodální cesta by nás neměla klamat, že jsme již dorazili do cíle, když nám Bůh dává milost některých silných zážitků společenství. I tam nám Pán opakuje: „Vstaňte, nebojte se!“ Sestupme na rovinu a kéž nás prožitá milost posiluje v tom, abychom byli „řemeslníky synodality“ ve všedním životě našich společenství.

Drazí bratři a sestry, kéž nás Duch Svatý v tomto postním období povzbuzuje při našem výstupu s Ježíšem, abychom zakusili jeho božskou nádheru a posilněni vírou pokračovali na cestě spolu s ním, který je slávou svého lidu a světlem národům.

Dáno v Římě u Sv. Jana v Lateránu dne 25. ledna, na svátek obrácení svatého Pavla

FRANTIŠEK

Milí přátelé, 

zveme vás na Postní cyklus zamyšlení nad starozákonními čteními z velikonoční vigilie, který se bude konat

každý pátek v postní době tj. od 24.února do 31. března vždy od 19 hodin v našem kostele.

Na programu zhruba hodinového setkání bude výklad biblických textů a zamyšlení nad nimi, po kterém bude následovat modlitba.

Večery nás budou provázet významní biblisté z KTF  doc.Jaroslav Brož a doc. Josef Hřebík.

Těšíme se na setkání s Vámi nad Písmem

Vít Grec

 

Milí přátelé, 

válka na Ukrajině trvá už téměř rok a potřeba materiální pomoci lidem týraným válkou je stále veliká. Proto chceme ve spolupráci s Nadací sester Boromejek uspořádat u nás v kostele další sbírku, která bude potom ve spolupráci s partnery nadace předána lidem přímo ve vesnicích a městech postižených válkou v chersonské, charkovské, žytomyrské a bachmutské oblasti.

Sbírka bude probíhat v neděli 19.2. a 26.2.  a darované věci můžete přinést na jeviště za oponou přede mší svatou nebo po ní. 

Potřebujeme: 

  • elektrická zařízení – power banky. generátory, vařiče, malé baterky, čelovky, tužkové baterie AA
  • hygienické potřeby – vlhčené ubrousky, mýdla,šampony, toaletní papír, dámské vložky, papírové kapesníky, prací prostředky a další
  • trvanlivé potraviny jako těstoviny, rýže, mouka, konzervy (v plechu), instantní polévky, paštiky
  • teplé oblečení – čepice, šály, rukavice, ponožky, svetry, bundy, zimní obuv
  • spacáky, deky, ručníky

Dále prosíme dobrovolníky, aby v oba dny sbírky přišli po mši pomoci s roztříděním darů a s naložením do auta, případně podle množství materiálu nabídli i pomoc s odvozem. Kontakt je Petr Šoltys.  

Pokud byste chtěli darovat výrazně velké množství čehokoliv, prosíme doručte váš dar po telefonické domluvě a v otvíracích hodinách přimo na sběrné místo: 

Hangáry Goretti (v areálu Domova sv. Karla Boromejského), K Šancím 50, Praha 17 – Řepy 

otvírací dny: čtvrtky a pátky 8.00 – 16.00 , kontakt sr. Kristýna Bednaříková 602255431

Vít Grec

 

 

Poměrně nepovšimnuto českými médií (snad s výjimkou webu Cirkev.cz) proběho v Praze v tomto týdnu (5. – 12.2) Evropské synodální setkání, kterého se zůčastnilo 156 delegátů jmenovaných evropskými biskupskými konferencemi a 44 hostí reprezentujících významné církevní směry, hnutí a instituce v Evropě, které delegovalo presidium Rady evropských biskupských konferencí. Dalších 270 delegátů se účastnilo setkání a práce ve skupinach on line. 

První čtyři dny byly věnovány intenzivní práci v plénu a jazykových skupinách. Bylo prezentováno 39 národních zpráv k otázkám dokumentu pro kontinentální etapu synody a následně, rozděleni do 13 skupin, pokračovali v reflexi „o intuicích, které rezonují, napětích a rozdílech, prioritách a výzvách, které je třeba sdílet s ostatními církvemi.“

„Tématem našeho setkání je synodalita a myslím, že jsme zakusili plody vzájemného naslouchání s ostatními. Zakusili jsme, že jsme rodina, církev, laici, muži a ženy, zasvěcené osoby a biskupové. A zažili jsme, co je to rodina na evropské úrovni,“ uvedl ve své závěrečné řeči arcibiskup Gintaras Grušas, předseda Rady evropských biskupských konferencí (CCEE).

Redakční výbor předložil  ve čtvrtek plénu shromáždění návrh finálního dokumentu, který nebyl předem připravován, ale vznikal postupně až v průběhu setkání. Je to dokument „prozatímní“, který ještě redakční výbor dopracuje a redakčně upraví. Následně se rozešle všem účastníkům k případné další revizi, a až poté se předá generálnímu sekretariátu Synody.

Od pátku až do 12. února budou ještě jednat v Praze  předsedové biskupských konferencí zemí Evropy, kteří budou finální dokument reflektovat, ale do jeho obsahu přijatého v plénu nebudou zasahovat.  

Měl jsem čas a možnost zasedání sledovat jak v přímém přenosu, tak ze záznamů na youtube kanálu  #SynodPrague2023 a byl jsem mile překvapen s jakou otevřeností a vážností byla jednotlivá témata a příspěvky přijímány. Za pozornost také stojí, že ccelé zasedání se neslo v duchu modlitby a reflexe, po každých čtyřech příspěvcích následovaly tři minuty na ztišení a modlitbu. 

Více informací včetně textů některých vystoupení najdete na webu Cirkev.cz , celé znění národní zprávy české delegace je pak zde. Zajímavá je také reflexe přímého účastníka jedné z online skupin P. Michaela Martinka SDB na jeho youtube kanálu

Protože u nás, u sv. Vojtěcha jsme přípravě národního synodálního dokumentu věnovali velké úsilí, mám za užitečné vás seznámit s tím, kam se synodální  proces posunuje a také vybídnout k tomu, abychom v započatém díle pokračovali nejen slovy, ale i skutky.

s využitím internetových zdrojů připravil Vít Grec

 

Zveme vás na pravidelnou modlitbu se zpěvy Taizé, která se bude konat v pátek 20.1.23 od 20 hodin na ochozu kostela. 

Přijďte a pozvěte i svoje známé. Je za co se modlit.

za oraganizátory Vít Grec

Milí přátelé, 

s velkým předstihem informujeme o připravované týdenní cestě do komunity Taizé ve Francii, kterou organizujeme společně s křesťany z Brna v srpnu (6. – 13.8.) Více informací na letáčku ZDE. 

Bližší informace na mailu cesta.taize@seznam.cz nebo u Martiny Hoškové

Milí dárci, 

připravili jsme pro vás potvrzení o darech poskytnutých duchovní správě v roce 2022. Můžete si je vyzvednout ve farní kanceláři v sakristii v neděli po mši svaté. 

Zároveň prosím dárce, kteří nám nesdělili potřebné osobní údaje (adresa, datum narození) nutné pro vystavení potvrzení, aby tak učinili, pokud chtějí potvrzení vystavit, mailem na vojtech.ds(zavináč)volny.cz.  

Vít Grec

Na svátek Tří králů, o Slavnosti Zjevení Páně, vedl papež František opět polední modlitbu Anděl Páně. Před ní pronesl komentář k příběhu o mudrcích, mázích z Východu, nebo jak jsou známi v češtině, třech králích.

Drazí bratři a sestry, dobrý den a šťastný svátek!

Dnes, na slavnost Zjevení Páně, nám evangelium vypráví o mázích, kteří přišli do Betléma, otevřeli své truhly a nabídli Ježíši zlato, kadidlo a myrhu (srov. Mt 2,11). Tito mágové, mudrci z Východu jsou proslulí svými dary, ale když se zamyslíme nad jejich příběhem, mohli bychom říci, že především tři dary dostali, tři vzácné dary, které se týkají i nás. Dávají zlato, kadidlo a myrhu, ale jaké tři dary dostali? 

Prvním darem je dar výzvy. Mudrci ji nepocítili při čtení Písma ani při vidění andělů, ale pocítili ji při studiu hvězd. To nám říká něco důležitého: Bůh nás volá skrze naše největší touhy a přání. Mágové byli překvapeni a znepokojeni novostí hvězdy a vydali se směrem, který neznali. Tito vzdělaní a moudří lidé byli fascinováni spíše tím, co nevěděli, než tím, co už věděli. Měli v sobě otevřenost vůči tomu, co neznali. Cítili se povoláni jít dál, necítili se spokojeni s tím, že zůstávají na místě: ne, byli povoláni jít dál. A to je důležité i pro nás: jsme povoláni k tomu, abychom se nespokojili, abychom hledali Hospodina tím, že vystoupíme ze své zóny pohodlí, půjdeme k němu spolu s ostatními a ponoříme se do reality. Protože Bůh volá každý den, tady a dnes. Bůh nás volá, každého z nás, každý den, volá nás zde a volá nás dnes, volá nás v našem světě.

Tři mágové nám však ukazují i druhý dar: rozlišování.  Když vidí, že hledají krále, vydají se do Jeruzaléma, aby si promluvili s králem Herodem, který však touží po moci a chce je využít k odstranění Mesiáše. Mágové však nejsou hlupáci, nenechají se Herodem oklamat. Umí rozlišovat mezi cílem cesty a pokušeními, která na cestě potkávají. Mohli tam zůstat, na Herodově dvoře, mít klid: ale ne, jdou dál. Opouštějí Herodův palác a na Boží pokyn se už tudy nevrátí, ale vrátí se jinou cestou (srov. v. 12). Jak je důležité, bratři a sestry, umět rozlišit cíl života od pokušení na cestě! Cíl života je jedna věc, pokušení na cestě je věc druhá. Je třeba umět se zříci toho, co je lákavé, ale vede na špatnou cestu, abychom pochopili a zvolili Boží cesty! Rozlišování je velký dar a nikdy se nesmíme unavit prosit o něj v modlitbě. Prosme o tuto milost! Pane, dej nám schopnost rozlišovat dobré od špatného, lepší od méně dobrého.

Nakonec nám mudrci vyprávějí o třetím daru: o překvapení. Co najdou tito muži s vysokým společenským postavením po dlouhé cestě? Dítě s matkou (srov. v. 11): scéna jistě milá, ale nikoli ohromující! Nevidí anděly jako pastýři, ale setkávají se s Bohem v chudobě. Možná očekávali mocného a zázračného Mesiáše a našli dítě. Přesto si nemyslí, že by se mýlili, vědí, jak ho poznat. Přijímají Boží překvapení a prožívají setkání s ním v úžasu, klaní se mu: v malosti poznávají Boží tvář. Lidsky máme všichni sklon hledat velikost, ale je darem umět ji skutečně najít: umět najít velikost v malosti, kterou Bůh tak miluje. Protože tak se setkáváme s Hospodinem: v pokoře, v tichu, v klanění, v maličkých a v chudých.

Bratři a sestry, všichni jsme povoláni – první dar je povolání – všichni jsme povoláni Ježíšem, všichni můžeme rozlišovat – to je druhý dar, rozlišování, rozlišování jeho přítomnosti, všichni můžeme zažívat jeho překvapení – třetí dar je překvapení. Dnes by bylo hezké vzpomenout si na tyto dary: na volání, rozlišování a překvapení, na tyto dary, které jsme již obdrželi: vzpomenout si na to, kdy jsme ve svém životě cítili Boží volání; nebo na to, kdy se nám možná po velkém úsilí podařilo rozeznat jeho hlas; nebo opět na nezapomenutelné překvapení, které nám dal a které nás zaujalo. Kéž nám Panna Maria pomůže nezapomínat na dary, které jsme dostali, a vážit si jich.

převzato z webu Vatican News , kde si příspěvek můžete poslechnout jako podcast.

Vít Grec