Svatovojtěšské společenstvíVážení farníci,
počínaje nedělí 27.6. se bude opět sloužit jen jedna mše svatá, a to v 9:30. Odkaz k přihlašování na mše můžete i nadále využívat k zapsání se na služby na tyto neděle. Moc děkujeme za pomoc všem, kteří se jakkoliv podílejí na průběhu bohoslužeb! Ke službám se prosíme zapisujte zde.
I nadále Vás žádáme, dodržujme prosím doporučená hygienická opatření.
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium této neděle (Mk 6,1-6) vypráví o nevíře Ježíšových sousedů. Po kázání v jiných galilejských vesnicích se Ježíš vrátil do Nazareta, kde vyrůstal s Marií a Josefem, a jednou v sobotu začal učit v synagoze. Mnozí, kteří ho slyšeli, se ptali: „Odkud se bere všechna ta moudrost? Není to snad syn tesaře a Marie, tedy našich sousedů, které dobře známe?“ (srov. v. 1-3). Tváří v tvář této reakci Ježíš potvrzuje pravdu, která se také stala součástí lidové moudrosti: „Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě.“ (v. 4). Říkáme to často…
Zamysleme se nad postojem Ježíšových krajanů. Mohli bychom říci, že Ježíše znají, ale nepoznávají ho. Ve skutečnosti existuje rozdíl mezi znát a poznat: díky tomuto rozdílu chápeme, že o člověku můžeme vědět různé věci, udělat si představu, spolehnout se na to, co o něm říkají ostatní, možná ho i občas potkat v sousedství, ale to všechno nestačí. Řekl bych, že je to obyčejná, povrchní znalost, která neuznává jedinečnost daného člověka. Je to riziko, kterému se vystavujeme všichni: myslíme si, že toho o člověku hodně víme, a nejhorší je, že mu dáme nálepku a uzavřeme ho do svých předsudků. Podobně Ježíšovi krajané ho znají už třicet let a myslí si, že vědí všechno! “ Ale copak to není ten chlapec, kterého jsme viděli vyrůstat, syn tesaře a Marie? Ale odkud se vzal, tyhle věci?“. Nedůvěra… ve skutečnosti si nikdy nevšimli, kdo Ježíš skutečně je. Zastavují se u zevnějšku a odmítají Ježíšovu novost.
A tady se dostáváme k jádru problému: když se necháme ovládnout pohodlím zvyku a diktaturou předsudků, je těžké otevřít se novému a nechat se ohromit. Řídíme to my: zvykem, předsudky… Nakonec tak často jen hledáme potvrzení svých představ a schémat v životě, ve zkušenostech a dokonce i v lidech, abychom se nikdy nemuseli snažit o změnu. A to se může stát i u Boha, právě nám věřícím, nám, kteří si myslíme, že Ježíše známe, že už toho o něm tolik víme a že nám stačí opakovat stále totéž. A to u Boha nestačí. Ale bez otevřenosti vůči novým věcem a především – dobře poslouchejte – bez otevřenosti vůči Božím překvapením, bez úžasu se víra stává unavenou litanií, která pomalu odumírá a stává se zvykem, společenským návykem. Použil jsem slovo „údiv“. Co je to, údiv? Údiv nastává právě při setkání s Bohem: „Setkal jsem se s Pánem“. Čtěme evangelium: lidé, kteří se setkají s Ježíšem a poznají ho, pociťují často údiv. A my se při setkání s Bohem musíme vydat touto cestou: pociťovat údiv. Je to jako certifikát záruky, že toto setkání je pravdivé, není zvykové.
Proč nakonec Ježíšovi krajané Ježíše nepoznají a neuvěří v něj? Proč? Jaký to má důvod? Několika slovy můžeme říci, že nepřijímají pohoršení z Vtělení. Neznají to, toto tajemství Vtělení, ale nepřijímají tajemství: neznají ho. Důvod je nevědomý a cítí, že je pohoršující, že nesmírnost Boha se zjevuje v malosti našeho těla, že Syn Boží je synem tesaře, že božství je skryto v lidství, že Bůh přebývá ve tváři, ve slovech, v gestech prostého člověka. Tady je ten skandál: vtělení Boha, jeho konkrétnost, jeho „každodennost“. A Bůh se stal konkrétním člověkem, Ježíšem z Nazareta, stal se společníkem na cestě, stal se jedním z nás. „Jsi jeden z nás“, říci Ježíši: krásná modlitba! Je to proto, že jeden z nás nám rozumí, doprovází nás, odpouští nám, tolik nás miluje. Ve skutečnosti je pohodlnější mít abstraktního a vzdáleného Boha, který se nevměšuje do situací a který přijímá víru vzdálenou životu, problémům, společnosti. Nebo rádi věříme v boha „se speciálními efekty“, který dělá jen výjimečné věci a vždy vyvolává velké emoce. Naopak, drazí bratři a sestry, Bůh je vtělený: Bůh je pokorný, Bůh je laskavý, Bůh je skrytý, přibližuje se nám tím, že se zabydluje v běžném životě. A tak se nám stává jako Ježíšovým krajanům, že když prochází kolem, nepoznáme ho. Vracím se k oné krásné větě svatého Augustina: „Bojím se Boha, Pána, když prochází“. Ale Augustine, proč se bojíš? „Bojím se, že ho nepoznám. Bojím se Pána, když prochází. Timeo Dominum transeuntem.“ Vskutku ho nepoznáváme, jsme jím pohoršeni. Přemýšlejme nad tím, jak se naše srdce staví k této skutečnosti.
Nyní v modlitbě prosíme Pannu Marii, která přijímala Boží tajemství v každodenním životě Nazareta, aby měla oči a srdce zbavené předsudků a oči otevřené úžasu: „Pane, ať se s tebou setkám!“ A když se setkáváme s Pánem, je tu tento údiv. Setkáváme se s ním v normálním životě: s očima otevřenýma pro Boží překvapení, pro jeho skromnou a skrytou přítomnost v každodenním životě.
Přeložil Petr Vacík
převzato z webu Vatican News
Na závěr každého proslovu papež František vkládá větu : “ A prosím nezapomínejte se za mě modlit“ tak vás prosím modleme se za papeže zejména nyní, kdy se zotavuje po operaci.
Vít Grec
Opět po nějakém čase vám přinášíme prázdninové číslo Vojtíka, které obsahuje vřelé slovo otce Christiana, kompletní informace o hospodaření duchovní správy, jejím rozpočtu a také o tom co bude do budoucna potřeba. Navíc k tomu i další zajímavé čtení.
A znovu připomínám, že Vojtík je časopis nás všech a chceme-li aby vycházel častěji a pravidelněji, potřebujeme ho něčím nakrmit. Svoje postřehy, nápady, zprávy o různých akcích nebo o dění ve společenstvích rodin a hotové příspěvky prosím posílejte na mail redakce vojtik(zavináč)morha.com
Nové číslo si můžete koupit v kostele nebo přečíst zde
Prosím, jestli víte o někom, kdo do kostela nemůže přijít a o Vojtíka by stál, doneste mu/jí ho.
Přeji vám požehnaný čas odpočinku a letních radostí Vít Grec
Pohnuti silou a rozsahem přírodní katastrofy, která v minulých dnech zasahla obce na jihu Moravy, a nejedná se jen o tornádo, přemýšlíme o neutěšené situaci tamějších obyvatel.Oni a jejich obce budou potřebovat hodně pomoci a podpory. Materiální, duchovní i finanční. Jistě budeme promýšlet, jak navázat kontakt s některou farností a pomahat adresně. Můžeme však pomoci už teď. Okamžitě se objevila nabídka řady podpůrných sbírek, na kterých podle zpráv přibývají peníze ohromující rychlostí. Pro vás, kdo byste chtěli přispět na pomoc, níže uvádím odkaz na sbirku Charity
Diecézní charita Brno spustila veřejnou sbírku, do které je možné přispívat libovolnou částkou na účet č. 4211325188/6800, variabilní symbol 2002, nebo formou dárcovské SMS. Na číslo 87 777 lze poslat dárcovskou SMS ve tvaru DMS DCHB 30, 60 nebo 90 podle částky, kterou chcete přispět.
Promluva Papeže Františka před nedělní polední modlitbou na svatopetrském náměstí .
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnešní liturgie vypráví epizodu o bouři, kterou Ježíš utišil (Mk 4,35-41). Člun, ve kterém se učedníci plavili přes jezero, byl bičován větrem a vlnami a oni se báli, že se potopí. Ježíš je s nimi na lodi, ale sám spí na zádi na polštáři. Učedníci, plní strachu, na něj volají: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ (v. 38).
A mnohokrát jsme i my, napadeni životními zkouškami, volali k Pánu: „Proč mlčíš a nic pro mě neděláš?“ Zvláště když máme pocit, že se potápíme, protože láska nebo projekt, do kterého jsme vkládali velké naděje, se rozplývá; nebo když jsme vydáni na milost a nemilost neodbytným vlnám úzkosti; nebo když se cítíme zavaleni problémy či ztraceni uprostřed moře života, bez kurzu a bez přístavu. Nebo ve chvílích, kdy nám chybí síla pokračovat, protože nám chybí práce nebo se kvůli nečekané diagnóze bojíme o své zdraví či zdraví někoho blízkého. Je mnoho okamžiků, kdy se cítíme jako v bouři, cítíme se téměř u konce.
V těchto a mnoha dalších situacích se i my cítíme dušeni strachem a stejně jako učedníci riskujeme, že ztratíme ze zřetele to nejdůležitější. Na lodi, i když spí, je Ježíš přítomen a sdílí s učedníky vše, co se děje. Jeho spánek nás na jedné straně ohromuje, na druhé straně nás vystavuje zkoušce. Pán je zde, je přítomen, vlastně čeká – abych tak řekl – až ho zapojíme, až ho budeme vzývat, až ho postavíme do středu toho, co žijeme. Jeho spánek nás provokuje k probuzení. Protože k tomu, abychom byli Ježíšovými učedníky, nestačí jen věřit, že Bůh je, že existuje, ale je třeba se s ním spojit, je třeba k němu také pozvednout svůj hlas; slyšte: musíme k němu volat. Modlitba je mnohokrát voláním: „Pane, zachraň mě!“. V pořadu „K jeho obrazu“ jsem dnes, v Den uprchlíků, sledoval mnoho lidí, kteří připlouvají na člunech a v okamžiku, kdy se topí, volají: „Zachraňte nás!“. Totéž se děje v našich životech: „Pane, zachraň nás!“ a modlitba se stává výkřikem.
Dnes se můžeme ptát sami sebe: Jaké větry vanou do mého života, jaké vlny mi brání v plavbě a ohrožují můj duchovní život, rodinný život, nebo i psychiku? Řekněme to všechno Ježíši, řekněme mu všechno. On si to přeje, chce, abychom se k němu přimkli a našli útočiště před přívalovými vlnami života. Evangelium vypráví, že učedníci přistoupili k Ježíši, probudili ho a promluvili k němu (srov. v. 38). Zde je počátek naší víry: poznání, že sami nejsme schopni se udržet na hladině, že potřebujeme Ježíše jako námořníci potřebují hvězdy, abychom našli svůj směr. Víra začíná přesvědčením, že si sami nestačíme, pocitem, že potřebujeme Boha. Když překonáme pokušení uzavřít se do sebe, když překonáme falešnou religiozitu, která nechce Boha rušit, když k němu voláme, může v nás dělat zázraky. Je to mírná a mimořádná síla modlitby, která dělá zázraky.
Ježíš, k němuž se učedníci modlí, utišuje vítr a vlny. A klade jim otázku, která se týká i nás: „Proč se bojíte? Ještě nemáte víru?“ (v. 40). Učedníky zachvátil strach, protože místo na Ježíše hleděli na vlny. A strach nás vede k tomu, abychom se dívali na těžkosti, problémy, ošklivé věci, a ne na Pána, který mnohdy spí. Tak je to i s námi: kolikrát zůstáváme upřeně hledět na problémy, místo abychom se obrátili k Pánu a své starosti hodili na něj! Kolikrát necháváme Pána v koutě, na dně lodi života, abychom ho probudili až ve chvíli, kdy to potřebujeme! Prosme dnes o milost víry, která se neunaví hledat Pána a klepat na dveře jeho Srdce.
Kéž Panna Maria, která ve svém životě nikdy nepřestala důvěřovat Bohu, v nás znovu odhalí životně důležitou potřebu svěřovat se mu každý den.
Přeložil Petr Vacík
Převzato z webu Vatican News
Na nedělní bohoslužby 20.6 se prosíme přihlašujte zde.
Zveme vás po dlouhé odmlce na modlitbu se zpěvy z Taizé, která se bude konat v pátek 18.6.2021 ve 20 hodin. Zároveň to je poslední modlitba před prázdninami. Sejdeme se v hlavní lodi kostela, abychom mohli dodržet nutná hygienická opatření. Přijďte, těšíme se na vás.
za organizátory Vít Grec
Na nedělní bohoslužby 13.6. se prosím přihlašujte zde.
Sestry a bratři ze Svatovojtěšského společenství,
přijměte pozvání na další koncert Dejvického Tria, který se uskuteční v našem kostele v
pátek 18. června od 14:00. Vystoupení navazuje na předchozí dva dubnové koncerty
přenášené online pro domovy seniorů na Praze 6. Odkaz je opět >>>ZDE<<<, ale díky
současnému rozvolnění bude tento koncert přístupný i veřejnosti. Proto neváhejte a
vychutnejte si tentokrát kulturní zážitek z našeho kostela živě. Tématem bude tentokrát
Hudba z poválečného období.
Stejně jako tomu bylo u předešlých dvou koncertů, bude i nadále probíhat sbírka na nový
varhanní pult našeho kostela. Přispět můžete jak osobně na koncertě, nebo bankovním
převodem (číslo účtu 331 341 061/0100, variabilní symbol: 3008).
Těšíme se na vás, tentokrát i osobně!
Dejvické TriO
Na bohoslužby o neděli 6.6. se prosím přihlašujte zde.
