Několik myšlenek papeže Františka k tématu synodalita

Od 4. do 29.října probíhá  „římská“ fáze „synody o synodalitě“, po níž bude následovat druhé zasedání v říjnu 2024. Přinášíme vám několik myšlenek papeže Františka k tomuto tématu:  

Na palubě papežského  letadla z Mongolska do Říma (4. září 2023)

„Na  synodě není místo pro ideologii. Je to jiná dynamika. Synoda je dialog mezi pokřtěnými lidmi ve jménu církve, o životě církve, o dialogu se světem, o problémech, které se týkají dnešního  lidstva. Ale když uvažujete ideologickou cestou, synoda končí. Je tu jedna věc, kterou  musíme chránit: synodální klima. Není to televizní program, kde se mluví o všem. Je to náboženský  okamžik, je tu okamžik náboženské výměny. Vezměte  si, že na synodních zasedáních mluví tři lidé každý 3-4 minuty, a pak následují 3-4 minuty ticha na modlitbu …

Bez tohoto ducha  modlitby není synodalita, to by potom byla politika a parlamentarismus. Na synodě je třeba chránit religiozitu a integritu.“

Při konzistoři se jmenování nových kardinálů, náměstí sv. Petra, 30. září 2023:

„…kardinálské kolegium je povoláno k tomu, aby se podobalo symfonickému orchestru, který představuje symfoničnost a synodalitu církve. Metafora orchestru může dobře osvětlit synodální charakter církve.

Symfonie  těží z dovedné skladby tónových zabarvení různých nástrojů: každý z nich dává svůj přínos, někdy sólově, jindy ve spojení s nějakým jiným nástrojem, někdy s celým ansámblem. Různorodost je nutná, je nepostradatelná. Ale každý zvuk musí přispívat ke společnému záměru. A k tomu je zásadní vzájemné naslouchání: každý hudebník musí  naslouchat ostatním. Kdyby někdo poslouchal jen sám  sebe, jakkoli by jeho zvuk byl vznešený, symfonii by to neprospělo; a totéž by se stalo, kdyby jedna sekce (nástrojová skupina) orchestru neposlouchala ostatní, ale hrála, jako by byla sama, jako by byla celek. A dirigent orchestru stojí ve službách tohoto druhu zázraku, kterým je pokaždé provedení nějaké symfonie. Musí naslouchat více než kdokoli jiný a zároveň je jeho úkolem pomoci každému člověku i celému orchestru, aby maximálně  rozvinul tvůrčí věrnost, věrnost prováděnému dílu, ale tvůrčí, schopnou  dát  oné partituře duši, nechat ji jedinečným způsobem rezonovat tady a teď.“

Při ekumenické modlitební vigilii „Together“ (sobota 30.9.)— se společenstvím Taizé na Svatopetrském náměstí — hovořil papež František o tichu: „Proto, bratři a sestry, ve společné modlitbě prosme, abychom se znovu naučili mlčet: abychom naslouchali Otcovu hlasu, Ježíšovu volání a vzdechům Ducha. Prosme, aby synoda byla kairos bratrství, místem, kde Duch svatý očišťuje církev od žvanění, ideologií a polarizací. V době, kdy směřujeme k významnému výročí velkého Nicejského koncilu (L.P. 325), prosme, abychom mohli jednotně a v tichosti uctívat jako mudrci tajemství Boha, který se stal člověkem, s jistotou, že čím blíže jsme Kristu, tím jednotnější budeme mezi sebou. A jako mudrce  z Východu vedla do Betléma  hvězda, tak ať nás nebeské světlo vede k našemu jedinému  Pánu a k jednotě, za kterou se modlil. Bratři a sestry, vydejme se společně na cestu, dychtiví setkat se s ním, klanět se mu a hlásat ho, „aby svět uvěřil“ (J 17,21).

S použitím materiálů z Vatican News připravil Christian Pšenička