Navazujeme tímto textem na téma, které otevřel otec Christian v ohláškách minulé neděle a které, myslime si, stojí za obšírnější zminku.
– Své zástupce vyslala většina farností našeho vikariátu, první hodina setkání byla věnovaná prezentacím toho, co farnosti ze své činnosti považují za inspirativní pro ostatní.
– Podle příspěvků je ve většině zúčastněných farností skupina aktivních laiků, kteří organizují různé programy. Většina z prezentovaných byla zaměřená spíše na vlastní život existujících společenství.
– Z několika aktivit zaměřených i mimo brány far a kostelů mě zaujalo například společenství od sv. Gotharda se stále pokračujícími modlitbami za země světa, karmelitky ze Zbraslavi s celoročními nabídkami pro školy k návštěvám kláštera, Exodus na Barrandově a humanitární činnost farnosti v Řepích.
– Po prezentacích farností se ujal slova otec arcibiskup, poděkoval přítomným za jejich nasazení a pro letošní rok vyhlásil jako prioritu děti a mládež.
– Bohužel jeho nápady nebo příklady, jak s dětmi a mládeží pracovat moc nekorespondují s pražskou realitou roku 2024.
– Otec arcibiskup se zmínil také o finančních záležitostech, Praha prý v celostátním měřítku zaostává ve sbírkách na biblickou společnost apod., za což se prý stydí a na schůzích ČBK se červená.
– Následovaly dotazy a připomínky zúčastněných. Zazněla např. pochvala za pietu po střelbě na FFUK.
– Ohledně financí jsem vznesl připomínku, že se nám ve farnostech těžko přispívá, když s námi arcibiskupství nejedná rovně a transparentně. Na to přišla reakce – AP jedná transparentně, za případnou nesrozumitelnost mohou faráři, kteří nekomunikují všechny informace z Acta Curiae a další zdrojů. Reakce nebyla prosta emocí, stejně jako decentní ale přesto emotivní reakce jednoho z duchovních, která oponovala tomuto konstatování.
– Po závěrečném požehnání jsme se rozešli k přítomným koláčům a hovorům s ostatními delegáty.
– Myslím, že by celkové atmosféře napříště prospěla i jednoduchá změna uspořádání sálu, aby otec arcibiskup neseděl za katedrou proti svému „žactvu“, ale seděli bychom spolu třeba kolem stolu nebo nějak jinak jako normální společenství.
Zapsal V. Jirsa