Skupina 3.-5. třída

Zamyšlení potřetí

Ahoj kluci a holky! Trochu jsem nestíhala, ale už je to lepší, tak hned sedám za počítač a valím to směrem k vám.

Nevím, jestli jste to zaznamenali, od této středy (popeleční) se ocitáme v postní době. Půst si můžete dát od různých věcí – třeba celou dobu postu nejíst sladkosti, nehrát počítačové hry (a nemusí to být přímo na počítači), nedávat svoje oblečení na postel sourozence, obracet ponožky, než je dáte do koše na špinavé prádlo … určitě by se dalo vymyslet spoustu řešení.

Také se dá něco přidat – každý den si přečíst něco z Bible, sám se pomodlit ráno před školou či večer před spaním, aniž by mi to máma s tátou museli připomenout …

Mám jeden nápad, který se mi zrodil v hlavě při pravidelných procházkách s naší Ruby. Protože je to holka šikovná a hrozně ráda běhá, chodíme na opravdu dlouhé procházky. Procházíme občas čtvrtí Hodkovičky. Představte si, že v Praze 4 – Hodkovičkách se stále drží zvyk se zdravit. Jako na vesnici. Takže když se tam procházíme, zdravíme se navzájem. Nikdo se nestará, jestli tam bydlíme, či jestli se známe, ale pokaždé je to velice milé a zahřeje to na duši.

A protože po roce hlídání se, dezinfikování všeho a všech a zarouškování obličejů si nevidíme pořádně do tváře, chybí nám úsměvy druhých. Někdy se setkávám, při míjení na chodnících Prahy, s prudkou reakcí kolemjdoucích – odskok o tři metry jinam. Mám pocit, že se lidi začínají bát lidí.

Z toho vyplývá můj nápad, jak se v postu pokusit dělat něco jinak, a to ve svém okolí:

Prostý pozdrav!

Ale vážení, to musíte taky občas vyjít ven J

Moc na vás myslím nejen v modlitbě

Katka