Bratři a sestry,
tuto neděli bude příležitost přistoupit ke svátosti smíření:
10:15 – 11:45 – P.Josef Žák, P.Christian Pšenička
18.15 – P.Christian
Ve všední dny zpovídáme vždy po bohoslužbách – ca od 18 hod.
Využijte prosím postní dobu k přijetí sv. smíření. Pokud to jen trochu půjde, budeme k dispozici vždy v tyto časy.
S pozdravem
Vaši kněží

Zahajujeme pouť postní dobou, která se otevírá slovy proroka Joela, naznačujícími směr. Je to výzva, která povstává ze srdce Boha, jenž nás s otevřenou náručí a očima plnýma stesku snažně prosí: „Obraťte se ke mně celým svým srdcem“ (Jl 2,12). Vraťte se ke mně. Postní doba je cesta zpět k Bohu. Kolikrát jsme Pánu v zaneprázdněnosti anebo lhostejnosti řekli: „Přijdu za Tebou později, počkej…Dnes nemohu, ale zítra se začnu modlit a dělat něco pro druhé“. A tak se to děje den za dnem. Nyní Bůh apeluje na naše srdce. V životě stále budou věci na dělání a stále budeme mít pohotové omluvy, avšak, bratři a sestry, dnes je čas vrátit se k Bohu.

„Obraťte se ke mně, praví Hospodin, obraťte se ke mně celým svým srdcem“. Postní doba je cesta, která se cele týká našeho života i nás samých. Je to čas k prověření stezek, jimiž se ubíráme, abychom našli tu, která nás dovede zpět domů, abychom opětovně odkryli onu zásadní vazbu k Bohu, na níž vše závisí. Postní doba není sbírka zbožných úkonů, nýbrž rozlišení toho, kam se zaměřuje srdce. Toto je jádro postní doby: kam míří mé srdce?. Zkusme se ptát sami sebe: kam mne vede má životní navigace, k Bohu, anebo k mému sobectví? Žiji k Pánově potěše, anebo aby si mne někdo všímal, chválil mne, upřednostňoval, stavěl na první místo a tak dál…? Mám vrtkavé srdce, které urazí krok vpřed a druhý zpátky, trochu miluje Pána a trochu svět, anebo mé srdce tkví pevně v Bohu? Libuji si ve svém pokrytectví, anebo zápasím, abych srdce vymanil ze svazující obojakosti a falše?

Cesta postní dobou je exodus, je to exodus z otroctví do svobody. Těchto čtyřicet dní nám připomíná čtyřicet let, za kterých Boží lid putoval pouští, aby se navrátil do země svého původu. Jak ale bylo těžké opustit Egypt! Bylo mnohem těžší opustit Egypt, který se Božímu lidu vryl do srdce, než ten, ze kterého prchali. Tento Egypt si stále nosili s sebou. Na cestě se ustavičně objevuje pokušení oplakávat tamní blahobyt, obracet se zpět, vázat se na minulé vzpomínky, na nějakou modlu. Pro nás platí totéž: návratu k Bohu překáží naše nezdravá lnutí, zdržují jej svůdné smyčky neřestí, klamné jistoty vkládané do peněz a vnějšího zdání, ochromující bědování nad vlastním osudem. Pokud chceme kráčet dál, je třeba těmto přeludům strhnout masku. 

Položme si tedy otázku: jak na pouti k Bohu postupovat? Pomůže nám vyprávění Božího slova o takových cestách zpět. Pohleďme na marnotratného syna a pochopíme, že také pro nás nastal čas vrátit se zpět k Otci. Jako onen syn jsme zapomněli na vůni domova, cenné jmění jsme promrhali v nicotnostech a zůstaly nám prázdné ruce a nespokojené srdce. Upadli jsme: jsme děti, které neustále padají, jako batolata, která se pokoušejí chodit, ale pokaždé skončí na zemi a potřebují, aby je tatínek vždy zdvihl. Na nohy nás staví Otcovo odpuštění: prvním krokem na naší cestě zpět je Boží odpuštění, zpověď. Co se týče zpovědi, pěkně prosím, aby zpovědníci byli jako otec, který nešvihá bičem, ale objímá.

Dále se potřebujeme vrátit k Ježíši, jako onen malomocný, který se k němu po uzdravení vrací, aby mu poděkoval. Bylo jich vyléčeno deset, avšak on jediný byl také zachráněn, neboť přišel zpět k Ježíši (srov. Lk 17, 12-19). Všichni, skutečně všichni máme duchovní nemoci, ze kterých se sami nemůžeme vyléčit, všichni máme zakořeněné zlozvyky, které sami neumíme vymýtit, všechny nás ochromuje strach, který sami neporazíme. Potřebujeme se připodobnit onomu malomocnému, který se vrátil k Ježíši a vrhl se mu k nohám. Prospěje nám Ježíšovo uzdravení, je zapotřebí ukázat mu své rány a vyslovit: „Ježíši, jsem zde před tebou, se svým hříchem a ubohostí. Ty jsi lékař, můžeš mne vysvobodit. Uzdrav mé srdce, uzdrav mne z malomocenství“.

Boží slovo žádá, abychom se vrátili k Otci a Ježíši. A ještě jsme vyzváni, abychom se vrátili k Duchu svatému. Popel na hlavě nám připomíná, že jsme prach a v prach se obrátíme. Avšak do tohoto našeho prachu Bůh vdechl svého Ducha života. Nemůžeme tedy žít v honbě za prachem, pachtěním se po věcech, které dnes jsou a zítra pominou. Vraťme se k Duchu, Dárci života, vraťme se k Ohni, který vzkřísí náš popel. Onen oheň nás učí lásce – ačkoli jsme nadále prach, jak říká liturgický hymnus, je to „prach zamilovaný“. Vraťme se k modlitbě k Duchu svatému, opětovně odhalme oheň chvály, který spaluje popel nářků a rezignace.

Bratři a sestry, tato naše zpáteční cesta k Bohu je možná jedině díky tomu, že On se vydal na cestu k nám. Opačně by to nebylo možné. Ještě předtím, než jsme se za Ním vypravili, sestoupil k nám, předešel nás, vyšel nám vstříc. Sestoupil ještě níže, než jsme si dokázali představit: učinil se hříchem, smrtí, jak nám připomněl sv. Pavel: „S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem“ (2 Kor 5,21), jak jsme právě slyšeli. Sestoupil do našeho hříchu a smrti, dotkl se hříchu, dotkl se naší smrti, aby nás nenechal samotné a provázel nás na cestě. Naše pouť tudíž spočívá v tom, že se dáme vzít za ruku. Otec, který nás volá, je Ten, který vychází z domu, aby nás vyhlížel; Pán, který nás uzdravuje, je Ten, který se dal zranit na kříži; Duch, který nás přivádí ke změně života, je Ten, který silně a něžně vane nad naším prachem.

Proto ona apoštolova úpěnlivá prosba: “Smiřte se s Bohem!” (v.20). Smiřte se s Bohem, protože ona pouť se nezakládá na našich silách, nikdo se s Bohem nesmíří vlastními silami. Obrácení srdce, projevované gesty a úkony, je možné jedině tehdy, pokud vychází z prvenství Božího konání. K Bohu nás nenavracejí naše schopnosti či zásluhy vystavované na odiv, nýbrž jeho milost, nabízející se k přijetí. Zachrání nás milost, spása je čirá milost, čirá bezplatnost. Ježíš to jasně řekl v evangeliu: Neospravedlňuje nás spravedlnost, prokazovaná před lidmi, nýbrž upřímný vztah k Otci. Na počátku našeho návratu k Bohu stojí uznání, že potřebujeme Jej a Jeho milosrdenství, potřebujeme Jeho spásu. Toto je správná cesta, cesta pokory. Buď vnímám, že jsem potřebný, anebo se cítím soběstačně.

Dnes skláníme hlavu, abychom obdrželi popelec. Na konci postní doby se skloníme ještě víc, abychom bratrům umývali nohy. Postní doba je pokorné sestupování do vlastního nitra a k druhým. Znamená to pochopit, že spása není výstup za slávou, nýbrž pokoření z lásky do naprosté nepatrnosti. Abychom na této cestě neztratili směr, postavme se před Ježíšův kříž, který je Božím mlčenlivým stolcem. Hleďme denně na jeho rány, rány, které si odnesl do nebe a každodenně je ukazuje Otci ve své přímluvné modlitbě. Hleďme denně na jeho rány. V oněch otvorech rozpoznáváme naši prázdnotu a provinění, zranění hříchem, údery, které nám ublížily. Jeho rány jsou pro nás otevřeny a jeho ranami jsme byli uzdraveni (srov. 1 Petr 2,25; Iz 53,5). Polibme je a pochopíme, že právě tam, v nejbolestnějších trhlinách našeho života, nás Bůh očekává ve svém nekonečném milosrdenství. Právě tam, kde jsme nejvíce zranitelní a nejvíce se stydíme, nám Bůh vyšel naproti. A nyní, poté, co nám vyšel vstříc, nás zve, abychom se k Němu vrátili a znovu se těšili z toho, že nás miluje.

Převzato z Vatican News – přeložila Jana Gruberová

Na nedělní bohoslužby se prosíme přihlašujte zde.

Počet bohoslužeb se v případě zaplnění může zvýšit, stejně tak v tuto chvíli není jasné, v které časy bude sloužena mše svatá a v které bohoslužba slova.

Ve středu 17.2. začíná postní doba. V našem kostele můžeme společně prožít večer, kdy vstoupíme do velké duchovní obnovy před Velikonocemi.

17.00 do 20.00 hod. – bude možnost přijmout sv. smíření;

Mše sv. budou v 17.30 a 19.00 h. – přihlašujte se prosím zde.

V postranní kapli bude možnost mimo čas bohoslužby individuálně přijmout popelec či přistoupit k eucharistii.

Příští neděli pak bude udělován popelec těm, kteří se ve středu nebudou moci zúčastnit.

 

V našem společenství o těchto Velikonocích přijme křest 1 dospělý katechumen. O postních nedělích bude absolvovat tzv. skrutinia – prosím provázejme jej svou modlitbou.

P.Christian

Na nedělní bohoslužby 14.2. 2021 se prosím přihlašujte zde.

Zároveň musím bohužel znovu požádat, abyste neprováděli kromě přihlašování a odhlašování žádné další úpravy! Toho, kdo úpravy pravidelně provádí, prosím, ať se mi ozve – za pomoc budu rád, ale nemůže si v tabulkách každý dělat, co chce.

 

Už se nám párkrát stalo, že se někdo zapsal na mši a někdo ho „přepsal“. Je to způsobeno nešťastnou náhodou, kdy se do tabulek zapisují dva lidé současně, a uloží se nakonec jen jeden. Pokud se tomu chcete vyvarovat, počkejte potom co jste se zapsali zhruba minutu a potom aktualizujte stránku (stiskněte klávesu F5). Jste-li i poté v tabulce zapsáni, neměl by Vás už nikdo vymazat, je-li tam jméno jiné, zapište se prosím znovu.

Na našem webu jsme vytvořili novou stránku  Pozdravy – přání – inspirace na kterou se dostanete z hlavního menu a na které najdete další nedělní pozdrav naší milé sestry Ireny Brožové.

Zároveň tento prostor nabízíme vám všem, kdo byste se chtěli podělit o svoje myšlenky, jak prožíváte tuto složitou dobu, chtěli ostatním popřát nebo je povzbudit. Možná jste zažili něco neobvyklého nebo jste narazili na nějaký zdroj inspirace. To vše můžeme zde sdílet, když nám příspěvek pošlete na mail admin(zavináč)sv-vojtech.eu nebo na svvojtech.rada(zavináč)gmail.com  

Vít Grec

PS. nové příspěvky na této stránce neodesílají notifikace na mail, tak se při návštěvě webu vždy podívejte, co je nového. 

 

„Farní vysvědčení“

Milí bratři a sestry,

našim dětem a mládeži se i v této době mimořádných opatření dávalo vysvědčení – rekapitulace proběhlého období. Přijde mi pedagogické něco obdobného učinit i vzhledem k našemu svatovojtěšskému společenství za uplynulé období v režimu mimořádných opatření. A stejně jako má školní hodnocení svá omezení i toto malé ohlédnutí chce spíš nasvítit ušlou cestu a motivovat k tomu, abychom společně kráčeli „lépe a radostněji“ – s Ním a za Ním.

Je radostí nás kněží, když můžeme sloužit svátostmi Božímu lidu! Jak je potěšující, že využíváte možností ke svátosti smíření a účastníte se slavení eucharistie. Je to jeden z pilířů duchovního – života s Ježíšem. Je to nezastupitelná posila do všemožných rodinných, pracovních a osobních těžkostí a zápasů – „pramen a vrchol“ života církve, jak hlásá II. Vatikánský koncil. Jak se dá lehko zjistit, v mnoha farnostech mimo velká města lidé nemají tyto možnosti – ocitají se na poušti. Ale i tam Hospodin vedl a vede svůj lid. Bohu díky, že máme kde čerpat a že se tak děje.

V této souvislosti bych požádal o jistou vstřícnost ohledně „rozvrstvení“ návštěvnosti mši sv. v neděli a všední dny. Využívejte prosím k účasti na eucharistii i všednodenní bohoslužby v pondělí a ve středu v 17.30 „Nedělní povinnost“ účasti na mši sv. je v této době realizovatelná kterýkoli den v týdnu…

Je radostí, když mohu konstatovat, že zajištění provozu našich bohoslužeb leží v rukou mnoha z Vás. Kryštof Verner zajišťuje systém přihlašování na mše sv., varhaníci – V. Jirsa, K. Verner, H. Rakovská, M. Martínková doprovázejí bohoslužby spolu s mnoha ochotnými zpěváky – V. Grecem, J. Kufem, V. Vernerem, J. Zavadilem, K. Starým. Stejně i lektoři – Vás je nepočítaně – a noví se zapojujete, což je skvělé! Poslední neděli 31.1. se poprvé ujal modlitby přímluv Jeník Vyskočil – to je velmi dobře. Obdobně by se dalo hovořit o zapojování ministrantů – není to vůbec malá pomoc a my kněží si jí moc vážíme. Velký dík a ocenění patří i všem, kteří se angažují do výzdoby našeho kostela – K. Janečkové, E. Jelínkové. Katce děkuji za to, že naše děti mohou u vchodu najít vždy nějaký list k aktuální neděli a tak se k Pánu Bohu mohou „modlit tužkou“. Velkou část odpovědnosti je svěřena do rukou kostelníků – „jim je svěřena moc klíčů“. Jáchym Vopařil, Mário Kadlčák a jáhen Martin Opatrný stojí jako nezbytné zázemí každé bohoslužby. Bez přehánění lze říci, že toto vše je na jedničku! Je dobře, abychom všichni věděli o celém „aparátu“ nutných služeb a zamezili tak kostelní paralýze – „zúčastněný lid je obsluhován“ a pan farář koná ve stylu „one man show“ – od zapálení svíček přes žalm a kázání k zamčení kostelního vchodu po posledním duchovně povzneseném věřícím…

Na závěr bohoslužeb uplynulou neděli jsem navrhl jisté „rozšíření tabulek“. Kryštof do tabulek následujících nedělí vepíše ještě možnost zapsat se na službu při liturgii. Tyto dobrovolníky prosím, aby přišli o 10 min. dříve na mši sv. do sakristie. Zde se domluví vše potřebné.

Jedná se o službu lektorskou – 1. a 2. čtení a také přímluvy

Žalmisté – zde je třeba větší „erudice a praxe“ (přednes ordinária, žalmu, aleluja)

Varhaníci – mají svůj systém rozdělování služeb; Rád bych oslovil a povzbudil i další mladé zájemce – mnozí z našeho společenství se věnují hře na klavír i několik let, jistě by bylo možné s odvahou začít hrát při bohoslužbách! (Mnozí právě takto začali už od útlého věku 10-12 let!) Rád se s případnými zájemci osobně setkám a konkrétní začátky s nimi osobně proberu.

Chci povzbudit Vás ministranty a ministrantky – Vaše pomoc je velmi potřebná, těším se s mnohými z Vás opět na viděnou J

Kostelníci – zde je také třeba pomoci; spíše než aby jeden z nás absolvoval 4 mše sv. za neděli, bylo by fajn, kdybychom vzali na sebe „štafetu“ nedělního kostelnictví. Předpokládá to přijít na mši o 20 min. dříve a zapojit se do „úklidu“ po předchozí a přípravě další bohoslužby. Najdou se obětaví a zodpovědní spolupracovníci našich hl. kostelníků? Jáchym Vopařil a Mario Kadlčák připraví na 1. mši a po poslední bohoslužbě uklidí a uzamknou kostel.

Jsem rád, že funguje stream přenos z bohoslužby v 9.30 – díky za spolupráci Pastoračnímu středisku – P. Michalovi Němečkovi a Petru Šoltysovi za nainstalování.

Prosím, pamatujme v modlitbě na O. Jana, aby překonal všechny obtíže nemoci, nabyl sil a vrátil se zdravý mezi nás.

Farní vysvědčení musí obsahovat i významnou poznámku – docházka, dle možností, v pořádku.

Děkuji, že dodržujete a respektujete všechna COVID opatření v našem kostele sv. Vojtěcha.

Zřejmě jsem na něco či někoho zapomněl… Což nebylo úmyslné. Omlouvám se a děkuji za Vaši vstřícnost a ochotu spolupodílet se na tom, abychom „lépe a radostněji“ kráčeli touto dobou a společně chválili a oslavovali Pána.

S pozdravem P. Christian