Ve čtvrtek 22. října jsme slavili památku sv. Jana Pavla II., jehož 100. výročí narození si v letošním roce připomínáme. Otec biskup Zdenek Wasserbauer nám při této příležitosti nabízí k osobnímu zamyšlení nad situací, kterou prožíváme, myšlenky tohoto velkého papeže:

Církev, vedená láskou Krista, Spasitele člověka, neváhá hlásat, že „člověk nemůže uniknout sám sobě, ani místu a úkolu, které mu přísluší v pozemském životě“, nemůže se stát otrokem věcí – materiálního bohatství, bezuzdných radovánek a neomezené touhy po moci. Stejně tak nemůže podlehnout systémům a ideologiím, které omezují jeho důstojnost, neboť je svobodnou bytostí a člověkem zodpovědným za to, že byl stvořen k obrazu a podobenství Božímu. Člověk nemůže zamlžit své povolání k transcendentálnosti, a stejně tak mu nikdo nemůže tento rozměr odepřít. Zkrátka, člověka nelze pochopit bez jeho otevřenosti Bohu, bez následné náboženské dimenze. Člověk je sám sobě tajemstvím, což lze objasnit a odhalit pouze ve světle Krista Spasitele. (Burundi, 5. září 1990)

______________

Během staletí církev nikdy nezapomínala na Pánova naléhavá doporučení, že máme navštěvovat nemocné, motivovaná základním principem identity – návštěva nemocného se rovná poctě prokázané samotnému Pánu. 

Ježíš osobně zakusil utrpení, a dokonce si z lásky k nám pro sebe vybral formu nejbolestivější. Vždy měl zvláštní pochopení pro nemocné – přibližuje se k nim, aby léčil jejich tělo i duši, a nemocní, jakoby vedení instinktem, byli k němu přitahování, jakmile ho uviděli. Od té doby, podle Kristova vzoru, takto jednali i svatí a skuteční křesťané. Církev věřící na této cestě vždy podporovala, stejně jako po dva tisíce let podporoval náboženské kongregace a iniciativy změřené výhradně na podporu nemocných. 

Církev osvícená božským slovem Kristovým ví, že právě utrpení spolu s modlitbou může zachránit svět. Církev podporuje rozvoj medicíny v oblasti efektivní léčby nemocí fyzického rázu. Zároveň vyzývá nemocné, aby bolest, kterou prožívají, nabídli Bohu jako oběť očištění a dar spásy. 

Bůh není od trpících nikdy daleko. Chceme-li si to sami vyzkoušet, musíme tento fakt umět odhalit. Velmi bolestné utrpení je současně nejlepším způsobem, jak změnit svůj hodnotový žebříček, pochopit prázdnotu pozemských statků a objevit neutuchající bohatství Boží, jež se následně mění na sílu a zdroj radosti.

Prostřednictvím nemocných a postižených se setkáváme se samotným Pánem. Chtěl bych, aby vám mohl v souvislosti s vaším přístupem k těmto bližním říci: „Byl jsem na obtíž, a vy jste mi pomohli, byl jsem neužitečný, a vy jste mě ocenili, byl jsem zohavený, a vy jste uznali mou důstojnost, byl jsem od narození nemocen, a ujali jste se mne.“

Nemocní a staří, postižení a lidé odkázaní na pomoc druhých nám zvláštním způsobem dávají najevo, jak jeden druhého potřebujeme a jak úzce jsme navzájem propojeni. Vzbuzují v nás solidaritu s bližními až do krajnosti a lásku k němu… Nemoc a utrpení jsou vždy těžkou zkouškou. A i když se to může zdát nepochopitelné, svět bez nemocných by byl chudší: chudší o lidský přístup k bližnímu, chudší o nesobeckou, a někdy dokonce heroickou lásku. (Treviso, 16. června 1985)

__________

Pokud si v těchto dnech najdeme více času na četbu, vezměme do ruky apoštolský list sv. Jana Pavla II. z 11. února 1984: Salvifici doloris.

Milí svatovojtěšští,
co dělám? Ještě jsem spáchal jeden text k velikonočnímu triduu, tak ho
posílám. A varuji – je to poněkud namáhavé, myšleno je to zejména pro
osamělé, použitelné je to asi také pro neosamělé, budou-li mít na to
kromě chutě i čas a klid (až děti půjdou spát…). Tam, kde je rodina,
je jistě nejlepší slavit společně v rodině – náměty a návody k tomu
jsou. Ale reaguji na to, že všichni společenství víry nemají a těm to
třeba poslouží, a někdo má i v rodině občas něco prostoru pro sebe sama.
Žádné další spisování nechystám, nebojte se!.(Ačkoliv – třeba se časem
ještě něco vyklube.)
Docela jsem se udomácnil ve své vyšehradské poustevně, držím se fyzicky
spíš daleko od lidí, po telefonu a mailu to ovšem moc poustevnické není.
Slavení velikonoc si plánuji tak, že se kromě nezbytné péče o sebe sama
chci věnovat hlavně rozjímání (kvůli sobě) a modlitbě (za sebe i za
mnohé). Bohoslužeb za zavřenými dveřmi se účastnit nechci, není mi to
blízké. Chtěl bych ale prožít také něco solidarity s těmi, kteří jsou
sami (laici i kněží). A právě tak bych chtěl prožívat společenství v
modlitbách s vámi a ostatními, kteří se modlíte.
Těšme se společně i osobně na obdarování, která nám tyto Velikonoce
jistě přinesou!

P. Aleš

Zdravím všechny z Vyšehradu, kde zejména čtu, píšu a modlím se. Za
zdravotníky „v prvé linii“ dost často, ale ne jen za ně. V té
souvislosti  bych připomenul ještě jeden „modlitební cíl“ a to politiky
(od starostů po vládu). Ať jsou jací jsou, na jejich rozhodování závisí
doslova lidské životy a manévrovací prostor mají v mnohém velmi malý. Do
toho, jako u každého, zasahují i osobní vlastnosti dobré i špatné.. Tak
je modlitbou posilujme v dobrém.
Pán s vámi!

P. Aleš

P.S. Přikládám podklad k zamyšlení nad biblickými texty liturgie Květné
neděle. Může se někomu hodit, ale jsem si vědom toho, že na řešení
problému ucpaného odpadu se to jaksi nehodí.

Nabízíme vám pozvání bosých karmelitánů z hradčanské fortny ke společnému prožití Velikonoc ojediněle netradičním způsobem

Milí přátelé,

každý den Velikonoc je pozváním. Ať jsme, kde jsme. Jsme tu. A je to dobré.

Každý den nabízíme možnost připojit se na dálku ke společnému programu a inspiraci na doma. Doprovázejí bosí karmelitáni Petr Glogar a Pavel Pola.

Odkaz na webové stránky s kompletním programem a odkaz na náš kanál, kde všechny přenosy poběží je ZDE: https://www.fortna.eu/velikonoce

Další díl každoměsíčního pořadu Fokus Václava Moravce na téma „Nebát se“ bude odvysílán ČT 1 a ČT 24 v úterý 31, března 2020 od 20:05 hodin. Moderované diskuse se zúčastní i několik křesťanů, jako například p. Marek Vácha, farářka Martina Viktorie Kopecká nebo prof. Jan Royt.

V on-line světě se nyní najde nepřeberné množství inspirací- viz seznam odkazů od olomouckých bohoslovců. Vybrali jsme pro vás dva zajímavé zdroje:

  • U ambonu – Na portálu nového karmelitánského kláštera a místa setkávání Fortna nebo v podcastových aplikacích si můžete denně poslechnout promluvy k liturgickým čtením. Jejich autory jsou: Petr Glogar,OCD; Pavel Pola, OCD; Ladislav Heryán, SDB; Petr Vacík, SJ; Tomáš Roule – spirituál Nepomucena, Řím; Josef Prokeš – farář ve Vodňanech a na Lomci.
  • Nedělní kázání P. Tomáše Halíka najdete na webu akademické farnosti – každý týden. Video zde

Náš milý P. Aleš zareagoval na zaslání výzvy k modlitbě s papežem dopisem, který s jeho svolením rádi sdílíme. Jako bonus nám přidal aktuální katechezi. 

Vážení a milí Vojtěšští,
když jsem byl pojat mezi adresáty výzev k modlitbě, ač jsem už dlouho „obyvatel
druhého vltavského břehu“ (což mne potěšilo), přihazuji svou trošku do
mlýna:
K lidem, za které se modlíme (a asi se modlíme víc než dříve), bych rád
přidal výslovně ty, kteří tak trochu nemají hlas a trpí osaměním. Což
jsou jednak osamělí staří lidé (v ústavech i v bytech) a ti, které
úzkosti a deprese takříkajíc zahánějí do kouta.
Také bychom občas mohli v osobní modlitbě „zapojit“ či v modlitbě se
spojovat s mužem, kterému ležel osud našeho národa velmi na srdci a
který patří i dejvickému sv. Vojtěchu, tedy kardinála Berana.

A pro podporu osobních úvah těm, komu by se to hodilo, připojuji biblickou úvahu nad dnešním druhým čtením a evangeliem s mírnou aktualizací.
S požehnáním z Vyšehradu

P. Aleš Opatrný

Katecheze Aleše Opatrného na texty 5. neděle postní