Milí svatovojtěšští,
co dělám? Ještě jsem spáchal jeden text k velikonočnímu triduu, tak ho
posílám. A varuji – je to poněkud namáhavé, myšleno je to zejména pro
osamělé, použitelné je to asi také pro neosamělé, budou-li mít na to
kromě chutě i čas a klid (až děti půjdou spát…). Tam, kde je rodina,
je jistě nejlepší slavit společně v rodině – náměty a návody k tomu
jsou. Ale reaguji na to, že všichni společenství víry nemají a těm to
třeba poslouží, a někdo má i v rodině občas něco prostoru pro sebe sama.
Žádné další spisování nechystám, nebojte se!.(Ačkoliv – třeba se časem
ještě něco vyklube.)
Docela jsem se udomácnil ve své vyšehradské poustevně, držím se fyzicky
spíš daleko od lidí, po telefonu a mailu to ovšem moc poustevnické není.
Slavení velikonoc si plánuji tak, že se kromě nezbytné péče o sebe sama
chci věnovat hlavně rozjímání (kvůli sobě) a modlitbě (za sebe i za
mnohé). Bohoslužeb za zavřenými dveřmi se účastnit nechci, není mi to
blízké. Chtěl bych ale prožít také něco solidarity s těmi, kteří jsou
sami (laici i kněží). A právě tak bych chtěl prožívat společenství v
modlitbách s vámi a ostatními, kteří se modlíte.
Těšme se společně i osobně na obdarování, která nám tyto Velikonoce
jistě přinesou!
P. Aleš
