Popeleční středa – 13. února

Slovo půst v nás nebudí mnoho pozitivních asociací. Lze mluvit o dvou rovinách významu. Předně jde o určité asketické úsilí, ale stejně tak označujeme čas, liturgickou dobu.  Postní doba předchází slavení Velikonoc. Dalo by se říci, že je jakým si sestoupením „ke kořenům“ vlastní víry, ale i vlastní osobnosti mého já.

Právě v této době lze mluvit o oživení naděje a touhy. Proto je především okamžikem zamilovanosti do Boha nebo soustředěním se na  hledání vztahu s Bohem. Proto křesťané věnují více pozornosti modlitbě, ale také asketickému cvičení vlastní vůle a almužně. Podle starodávného zvyku se před Velikonocemi zintenzivnila příprava katechumenů (těch, kdo se připravují na křest) a ostatní členové sboru či farnosti se za katechumeny modlili. Takto se všichni připraví k hlubokému prožitku veliké noci vzkříšení.

Připojit se musí každý jen v rámci svých možností. Nelze předepsat asketický půst každému, je nezbytná moudrost a střízlivost i v otázce postu. Avšak alespoň na začátku a na konci postní doby stanovuje katolická církev povinný půst zdrženlivosti a půst újmy.  Zdrženlivost se vztahuje na maso teplokrevných zvířat, protože byla v tradici vždy považována za určitý komfort v běžné stravě. Ryby byly naopak chápány jako pokrm chudých a půst zdrženlivosti se na ně nevztahuje. Tento půst se týká všech křesťanů od 14 let  pokud je to možné, je vhodné ho zachovávat po všední dny postní doby resp. pokud nelze zachovávat, pak ho nahradit jiným kajícím skutkem. Navíc však na Popeleční středu a Velký pátek jsou dospělí křesťané (od 18 do 60 let), kteří nejsou nemocní, vázáni také půstem újmy, což znamená, že pouze jednou za den se smí najíst do sytosti.

Půst má význam především v tom, že Bohu nabízíme sebe sama, učíme se sebeovládání. Bohužel zapomínáme na jeden zásadní aspekt postu. Jestliže ušetříme za maso či lahůdky, získáme tak nějaké prostředky. A tyto peníze se podle tradice věnují pro chudé. Bylo starobylým zvykem přinášet takto ušetřené peníze na Zelený čtvrtek v průvodu s obětními dary.

Ale především platí jedna zcela zásadní věc: Půst je příležitost pro oživení víry. Proto je dobou radostnou, plnou naděje a radosti z přicházejícího Boha.

 

 Připojuji text církevního práva v překladu Prof. M. Zedníčka (Kodex kanonického práva, Zvon 1994):

Kající dny

Kán. 1249: Všichni věřící křesťané, každý svým  způsobem, jsou z božího zákona povinni činit pokání; aby se všichni určitým zachováváním pokání navzájem spojili, stanovují se dny pokání, v nichž se křesťané zvláště věnují modlitbě, konají skutky zbožnosti a lásky a také sebezápor tím, že své vlastní povinnosti věrněji plní a že zachovávají pokání újmou a zdrženlivostí od pokrmů podle následujících kánonů.

Kán. 1250: Dny a doby pokání v celé církvi jsou jednotlivé pátky během celého roku a doba postní.

Kán. 1251: Pokání zdrženlivosti od masa nebo jiného pokrmu podle předpisů biskupské konference se zachovává každý pátek v roce, pokud nepřipadne na den slavnosti; pokání zdrženlivostí i újmou se zachovává na Popeleční středu a na Velký pátek, v den utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista.

Kán. 1252: Zákonem pokání zdrženlivostí jsou vázány osoby od dovršeného čtrnáctého roku věku; zákonem pokání újmou jsou vázáni všichni zletilí až do započatého šedesátého roku. Pastýři duší a rodiče dbají, aby také ti, kteří nejsou vázáni zákonem pokání zdrženlivostí a újmou z důvodu nezletilosti, byli vychováváni k správnému pochopení pokání.

0 Komentářů